Laurelinad diary

Překvapení pro Voldíka.

Ozvala se rána a Harry se najednou objevil uprostřed obývacího pokoje, dopotácel se ke svým dvěma kamarádům a unaveně se svezl do nejbližšího křesla. Popadl panáka vodky a celého ho najednou vyprázdnil. "Zase si s ním bojoval, co?" ozval se vedle něho kousavý hlas Hermiony. Přikývl a dolil si.

"Ach jo. Víš, že bez té zbraně, o které nám řekl R.A.B., ho nezabiješ. A síly máte vyrovnané - jedině se unavíš."

"Řekni mi něco, co nevím. Nemohl jsem jinak - objevil se tam, zrovna když jsem poslal Crabea do věčných pekel! Mohl jsem jenom bojovat a dřív jsem se nestihl trhnout."

"Takže je po něm?" ozval se nadějně Ron, Harry pouze přikývl.

*Už šest let s ním bojujeme a síly jsou pořád vyrovnané. Šest nekonečných let skrývání a boje, umírání a vraždění. Už to musí skončit! Už to mělo skončit dávno!! Mělo to skončit s objevením tajemného R.A.B.

Před čtyřmi lety, kdy zničil poslední viteál - hada Naginiho, ale R.A.B nám stihl sdělit pouze to, že všechny viteály jsou zničené, a informaci, že Voldemort smí zemřít pouze mou rukou, ale musím najít zbraň u - u koho, sakra! To už nestihl říct - zemřel rukou Voldemorta, který dokončil práci Naginiho jedu. Od té doby hledáme, ale nemůžeme najít.

Čtyři roky beznadějného hledání nějaké magické zbraně, která by mi dovolila zabít Voldemorta. Nikdo jiný není tak mocný, aby to dokázal, ale moje kletby na něj nepůsobí a já se těm jeho stačím vyhýbat. A jeho Smrtijedi jsou na mě krátcí,* dokončil známou myšlenku Harry, a pak šel spát do své ložnice v bunkru, do kterého se dá pouze přesunout.

Ráno, když se probudil a nasnídal, tak si - jako vždy - vzal noviny a začetl se. Další mrtví a další pohřešovaní… a zpráva o smrti Crabbeho. Novináři zase začali spekulovat, že...

"Tak co je nového?" zajímal se Ron, vcházeje do kuchyně.

"Zpráva o Crabbeovi, pár mrtvých - nikdo, koho známe - a pár zmizelých. A zase zmasakrovaní mudlové," odpověděla zachmuřeně Hermiona, která se do jídelny přemístila.

"Tak nějak," přitakal Harry a sledoval zbytek Fénixova řádu, jak snídá. Zamlkle.

Sám mlčel - nebylo třeba mluvit - a přemýšlel. O zbrani, o Voldemortovi a o Ginny. Poslední myšlenka mu zvedla náladu.

Vtom mu to cvaklo - jeho mozek dostal správný impuls a začal pracovat na plné obrátky. *Zbraň. Magická - ale to přece nemusí být magická zbraň!!!!* A jel dál a dál - rozvíjel tu myšlenku, pohrával si s ní, a pak pomyslel na Voldemortovu reakci, až tohle udělá. Bude krátká a udivená. A začal se pochechtávat při pomyšlení, jak na tohle zareaguje Voldemort. Chechtal se tak, že vyděsil všechny v místnosti, a při pohledu na jejich tváře se rozchechtal ještě víc. *Tak prosté!! To snad ani není možné.*

Utišil se, dosnídal a chystal se přemístit pryč.

"Harry, jsi v pořádku?"

"Jo, v pohodě, jenom mě něco napadlo," a mávnutím ruky jim dal najevo, že se o tom nebude bavit.

Nebylo to tak lehké, jak se domníval, i mudlové si všimli, že zuří válka, ale oni si mysleli, že to jsou mafiánské skupiny, které proti sobě válčí. To, že zuří válka mezi kouzelníky, netušili- ministerstvo kouzel fungovalo - jen tak tak a jenom v některých oblastech svého působení. Mudlové byli neklidní a zbraň se získávala velmi těžko - nejdříve musel zjistit, která zbraň by byla nejlepší, pak ji sehnat, naučit se s ní zacházet, a pak se dostat k Voldemortovi.... To bylo nejtežší, a proto se vrátil ke svým přátelům...

Prásk. "Harry! To je moje snídaně! A slez z toho stolu!" zařval Ron, když se mu Harry materializoval nad snídaní.

"Promiň, nějak jsem se netrefil," odvětil s úsměvem Harry. "Něco od vás potřebuji - mám plán na zabití Voldemorta," seskakujíce ze stolu, a hned obsadil židli vedle Ginny.

"Našel jsi tu zbraň?" ozvalo se několik hlasů. Už v nich nebylo tolik naděje jako dřív... Jenom slabý záblesk, který si nechtěli připustit, aby se nedočkali stejného zklamání jako vždy.

"Možná… Doufám, že ano. Tak poslouchejte, potřebuji tohle a..." odvětil Harry a seznamoval je se svým plánem, který snad vyřeší tuhle válku. Když vyjde, tak ji ukončí, když nevyjde, snad nic neztratí, ale stačí, aby si Voldemort uvědomil, co použili, a pak to začal používat sám a je s mudly ámen...

Později:

"Můj Pane, přísahám vám, že budu sloužit zlu, jak nejlépe umím, budu věrně plnit vaše rozkazy a budu se snažit, abych..."

"Dost," řekl mrazivý hlas muži, klečícímu na podlaze a třesoucímu se námahou složit přísahu pánu Zla. A k tomu se nemohl předem připravit a tolik Smrtijedů kolem něj... Okamžitě zmlkl a snažil se potlačit třes…

"Tak je to správně. Přistup a sundej masku, ať se na tebe podívám. Ale pak ji nikdy nesundáš vlastní rukou, nebo zemřeš," promluvil Voldemort na muže.

"Jistě, Pane," muž vstal a v předklonu přistoupil ke svému pánovi, s jednou rukou za zády, kde měl hůlku - útok řádu byl vždy možný - a druhou se natahoval po masce, která mu po celou audienci u mistra zahalovala tvář.

Muž došel před Voldemorta a sejmul svoji masku. Uvítala ho vlna zděšeného ticha.

"Překvapení," řekl Harry a vytáhl předmět, který držel za zády.

"Ty!! Jak se opovažuješ,"snažil se říct Voldemort, ale přerušilo ho tiché Dzink, Dzink, Dzink - trojrány z pistole s tlumičem, kterou Harry držel v pravé ruce. Do nastalého ticha bylo slyšet jenom tiché kapání krve na kamennou podlahu hradu z Voldemortova těla, která mu vytékala z čela, hrtanu a z místa, kde má každý jiný člověk srdce.Tiché cink a náledující hlasité Prásk  přemisťovacího kouzla všechny smtijedy vylekalo a probralo. Síní se rozlehly výkřiky žalu a nevíry, které slyšeli i lidé z nedaleké vesnice. Mohutné BUM bylo slyšet mnohem dál. To tam vybouchla bomba- vynález mudlů nakonec zničil ty, jež se nad mudly povyšovali.

Konec