Laurelinad diary

Konec Dark Elfa

"Pane, vojska jsou připravena k útoku."

"Výborně, běž k velitelům armád s pozváním na předbitevní poradu."

"Ano, pane, provedu!" odpověděl mladík a vyběhl z vojenského stanu velitele spojeneckých armád.

O několik minut později do stanu vkráčelo několik bytostí. Mohutný skrhut se zbrojí převzatou z bitevního slona a zbraněmi pro obra, následován menším, ale též impozantním skřetem. Následovali tři mágové a několik lidí, hobitů, trpaslíků, a nakonec magický posel posledního generála - enta, který se do stanu nevešel, tak poslal magicky vytvořenou bludičku schopnou mluvit, poslouchat a předávat informace svému veliteli.

"Pánové, mé vojenské síly jsou připraveny. Smím počítat s vaší podporou?"

"Sejmeme ty temné elfy a jejich kosti zadupeme do země!!" zahřměl shrhutí vůdce a pěstí uhodil do svého štítu, který mocně zaduněl.

"Jsme připraveni," dodal vysoký elf a opovržlivě se díval na skřeta se skrhutem.

"Dobře," odmlčel se generál a chvíli přemýšlel "Myslím, že můžeme začít. Pánové?" pronesl směrem k mágům, ti jenom přikývli a již odcházeli ze stanu. "Připravte svá vojska, jakmile vydám rozkaz, všichni zaútočíme. Dostal jsem zprávu, že některé další země nás magicky podpoří, takže nesmíte zaútočit dříve, než vydám rozkaz, jinak nás smetou i s Dark Elfem," dodal k zbývajícím velitelům. "Rozuměli?!" "Ano," opověděli mu všichni přítomní.

Skupinka vyšla ven a velitelé se rozešli ke svým armádám. Jen generál zůstal na místě a mohl obdivovat tu sílu, která zde byla shromážděna. Konečně se naplní jeho pomsta, konečně se Dark Elfovi pomstí za to, co mu udělal, za to, co udělal všem lidem na zemi. A teď to dokáže, řekl si a pohledem zkusil obsáhnout ty davy vojáků. Nešlo to, byly jich statisíce - všechny rasy, ze všech možných zemí světa.

Poté se začal chvět vzduch a jeho oko zaplnilo bíločerné světlo, které vycházelo odnikud a zároveň odevšad. Jenom magie dokáže něco takového, blesklo mu hlavou. Dark Elf zaútočil první, ale pro změnu začal magií - a nedaří se mu to - tentokrát se připravil dobře. Poté jenom sledoval, jak ze země vstávají mocní démoni, z nebe prší blesky, padá ohnivý déšť a říkal si, že vzít mágy sebou byl dobrý nápad. Poučil se ze svých předešlých chyb a nezapomněl na strašlivou magickou moc Pána světa. Ale co je boží moc proti tisícům mágů? Jenom velká výzva - ne nepřekonatelná překážka - což se hned potvrdilo, když jeden z démonů prošel a začal ničit hradby. Tento magický souboj trval celý den a noc, během které jeho vojska napadli temní elfové. Přišli potichu a dokonale využívali známý terén. Ale přepočítali se, jeho voje a hlídky byly dobře vycvičené. A on toto předpokládal, proto elfíkům připravil past. A ta sklapla. Nepřítel se s těžkými ztrátami stáhnul, ale jelikož to byli mágové, i jeho voje oplakávaly první mrtvé.

Další den v poledne již magický souboj skončil, vzduchem přestaly létat blesky, které zabíjely vojáky na obou stranách, démoni se vrátili do horoucích pekel a mágové se připravovali na bitvu. Vojska se zvedala a dívala se směrem k jeho stanu, očekávaje rozkaz k útoku. Přišel k trubači a prohlásil: "Zatrubte do útoku, a nechť večer hodujeme bok po boku v hodovní síni Dark Elfa!" Následně vytrhl meč a vystoupil na výběžek skály, ze kterého měl perfektní výhled všude po pláni. Jen co dozněly tóny trubek, zahřměl: "Útok!!!" a odpovědělo mu bojové šílenství jeho armády. Vojáci se otočili a rozeběhli se k hradbám Pevnosti Dark Elfa. Bitva započala. A tohle byla poslední bitva, šlo o všechno. Kdo prohraje, je navždy poražen a již nikdy nespatří světlo světa. Ale ani za několik hodin stále nebylo jasné, kdo vyhraje. To už tekla krev ve veletocích, kouzla, která nikdo nikdy neviděl, létala vzduchem, na nebi sváděli své boje andělé, démoni i osedlané příšery. Až nakonec samotný Dark Elf vyšel ze svých hradeb podpořit své vojáky.

Jeho zjevení dělalo s morálkou dobyvatelů pravé divy. Všichni, kdo mu byli v dosahu, utíkali jak o život, ale nic jim to nebylo platné - zemřeli jenom při pohledu Pána světa. Jen pár se jich odvážilo bojovat, ale ti hned zahynuli.

"Zálohy, zavolejte zálohy!" rozkázal generál, když uviděl Dark Elfa v boji. Zálohy tvořilo patnáct mužů a pět žen. Nejlepší bojovníci a mágové světa, speciálně cvičení pro zabití Dark Elfa. Narodili se ve Zpustošeném městě, jenž kdysi bylo největším soupeřem Dark Elfa, ale ten jej dobyl a celé město vyplenil. Od té doby jsou jeho zbylí obyvatelé neustále ohrožováni kdejakou havětí a to je vycvičilo v boji tak jako nikoho jiného. A zakořeněná nenávist k Dark Elfovi jim dodává sílu. Běžné nepřátelské jednotky jim nedělaly žádné problémy a po několika minutách již byli u Dark Elfa. Vrhli se na něj jako lvi, zmasakrovali jeho ochranku a pustili se do křížku s tím, jehož museli zabít - jinak by byla válka prohraná. Vojska přestala bojovat a stáhla se od sebe, jenom skupinka 21 tvorů, kteří spolu bojovali o nadvládu světa, zůstala uprostřed bojiště a vedla dál svůj boj. Kdo to viděl, nevěřil, všichni chvílemi létali vzduchem, ani propadnutí do země či teleport jim nebylo neznámé, častěji používali kouzla než meče, ale i přes to všechno nikdo nedokázal vyhrát. Boj trval několik minut a táhl se dál, až následně překročil hranici jedné hodiny.

Tu se do klubka bojujících vrhl jeden muž. Nikdo ho nečekal, nikdo ho nezpozoroval, nikdo mu nevěnoval pozornost. Přiběhl k Dark Elfovi a přesnou ranou mu proklál srdce. Vše utichlo, jen krev Vládce světa tiše kapala na udusanou trávu. "Ty?!" prohlásil udivený Dark Elf. "Tebe jsem tu nečekal," zachroptěl umírající temný elf a z posledních sil máchl svým mečem. Ten pohyb byl ještě rychlejší než předchozí útok generála všech vojsk. Nikdo mu nestihl zabránit a hlava generála odlétla do dáli. Všichni hleděli na dva mrtvé a skupinku bojovníků okolo. Tu jedna z bojovnic zvedla svou hlavu a její krví podlité oči se upřely na vojska Dark Elfa, která zmateně stála několik metrů před ní. "Na ně!!! Pomstěte svého velitele!!" vykřikla a v čele armády světla se vrhla do útoku. Vrhla se do boje, aby pomstila svého velitele, a tato pomsta nebyla sladká - byla krvavá.