Laurelinad diary

Dívka

Proč utíkáš?

Protože miluji.

Proč miluješ?

Abych mohl žít.

Proč chceš žít?

Abych viděl.

Co viděl?

Krásu kolem mne.

Co děláš s tou krásou?

Užívám si ji.

Proč si jí užíváš?

Protože to je Láska.

Co je to Láska?

Láska je dívka.

Co je to dívka?

Chodí kolem mne, krásná a nádherná.

Svůdná, ale nedosažitelná.

Milá a chytrá, ale odmítavá.

Chodím kolem ní, nervózní a zamilovaný.

Miluji ji, ale nevím, jak to říct.

Slova na Lásku nestačí.

Možná polibek bláhový?

Hledím na ní, když mne nevidí.

Směji se s ní, nervózní jak pes.

Zdá se to snadné, ale není.

Mnoho vydržím a mnohé chápu.

Ale dívky nechápu, ač se o to snažím.

Pozoruji její vlasy, jak se lesknou v paprscích slunce.

Tak blízko a zároveň tak daleko.

Úsměv, prchlivý jako pírko ve větru.

Byl určen mně, nebo ne?

Usmívám se též a hledím jí do očí.

Bavíme se dál.

Všimla si toho?

Miluje mne?

Nevím.

Miluji ji?

Ano, miluji ji celým svým srdcem.

Mám jí to říct?

Ano, ale co když se mi vysměje do očí?

Co když mne odmítne?

Co když mne nemiluje?

Co když si dělám jen plané naděje,

Co když to je jen iluze, ten úsměv?

Nevím, zoufám si.

Když se na ní dívám, bije mi srdce.

Když se na ní dívám, oči se mi lesknou,

dech se mi tají a Láska prostupuje celé mé tělo.

Jenom to říct, říct těch pár slov.

Ta slova, která zní:

"Miluji tě, má Lásko."

Otáčí se ke mně, oči se jí lesknou.

Koukám do nich a uchvacují mě.

Nakláním se k ní a ruku jí pokládám kolem ramen.

Jsou horká a cítím, jak se jí chvějí.

Nakláním se blíž a ona též.

Již jsme kousek od sebe, již cítím její horký dech.

Objímám ji a naše ústa se již téměř dotýkají.

Už jí nehledím do očí, teď jí hledím do duše,

stejně jako ona mě.

Pak se naše rty dotýkají

a mým tělem prolétá elektrizující výboj,

který mi pohlcuje smysly.

Zůstala jen ona, její rty, její vůně,

její ruce, které má na mých ramenou.

Zůstal jen polibek, dívka a já.

Zůstala jen Láska, která nás oba prostupuje,

Ale já cítím jen

Dívku.